Rozchody

・Rozchody・

alias životní lekce k nezaplacení.

Rozchody proplouvají našimi životy a nevybírají si čas ani den. Ono žádný den asi není pro takovou událost ideální. Někdy mohou nastat klidně na Vánoce nebo Valentýna.

Toto téma Poradny vystřelilo do mých stories neskutečnou nálož vašich názorů a příběhů. Nejvíc si cením všech od srdce mířených rad a osvědčených fíglů na to, “jak se z rozchodu dostat co nejlíp”.

Mezi ty nejčastější rady patří následující:

Čas

ten zahojí všechny rány,

přátelé

moci se o někoho opřít a vypovídat se je k nezaplacení,

slzy

jsou naše zhmotněná bolest, není nutné je potlačovat, ba naopak!

zaměření sama na sebe,

pečování o sebe, milování se, hýčkání se, trávení času sama se sebou a neskutečně si to užívat.

odborná pomoc

není nic špatného na tom, nechat si pomoci od terapeuta,

rozchodový rituál

pomůže razantně ukončit jednu životní etapu a začít novou.

lekce

pochopit celý vztah a rozchod a vzít si z toho ponaučení, díky kterému dál v životě rosteme a rozvíjíme se (a taky naše budoucí vztahy),

cestování

ne jako forma útěku, ale brát to jako šanci se “znova nadechnout” na místě,

které ti nepřipomíná minulý vztah,

zábava

zajisti si pravidelný přísun hormonů štěstí – endorfinů – sportuj, tancuj, maluj, čti si, užívej si svobody a sebe!

odpuštění

jemu i sobě bývá těžké, ale vážně pomáhá.

No a čemu se rozhodně vyhnout?!

záplata

rychlé vplutí do nového vztahu, kterým se snažíme vyřešit prekérní situaci. Není to oukej ani pro tebe, ani pro nový vztah a už vůbec to není fér vůči novému partnerovi (taky bys asi nechtěla být něčí záplatou, hm?:)

minulost

ubíjení se minulým vztahem formou prohlížení společných fotek, čtení vašich SMSek apod.

zanevření na lásku

láska je skutečně nevyčerpatelná a stále je jí tu dost pro všechy. I pro tebe.

nerozvážnost

nadmíra divokých party, sexu na jednu noc a alkoholu – na chvilku se ti možná uleví, ale z dlouhodobého hlediska se toho moc nevyřeší…

popření

svých emocí… předstírání, že je všechno v pohodě, a že to zvládám, i když to v nitru cítím jinak,

stalking a ponižování se

neustálé sledování expřítelova instáče (nebo jeho nové partnerky), vypisování zpráv ve stylu ponižování se a doprošování – znej svou hodnotu.

Pod obě sekce se rozhodně podepíšu. Avšak ono se to vždy lehčeji kecá, než v reálu koná, proto přeji hodně sil všem ženám, které se zrovna s porozchodovými emocemi potýkají.

Já, a vsadím se, že i všechny ženy, které mi psaly, jsme s váma! Nejde o to, vzpamatovat se z rozchodu co nejrychleji, ale vzít si z něj lekci a vyléčit se co nejvíce. Pokud by vás napadly jakékoliv další tipy, jak na to, písněte do komentů pod článek.

・Startovní zpráva・

Kterou celá diskuze v instastories začala…

“Ahoj Mickey, chtěla jsem vznést dotaz, nebo respektive jsem tě chtěla poprosit, jestli bys neudělala článek, či nepoporsila ostatní i radu… Nedávno jsem ukončila skoro roční vztah, ale v tom vztahu šlo o první sex, první láska, bylo to jiné a já vím, že holky to berou jinak a já bohužel nevím, jak se od přítele citově odpoutat… Snažila jsem se všemi způsoby, ale pořád to nejde. Vím, že tohle není styl tvých diskuzí, ale fakt tě strašně prosím o radu… Toxický vztah to nebyl, rozešli jsme se v dobrém a pořád s láskou v srdcích, ale rozešli jsme se… Tak mě napadlo, že má třeba nějaká z žen stejnou zkušenost jako já a dokáže mi poradit, jak se z toho porozchodového stavu dostat co nejrychleji… :(”

Reakce: Vaše reakce a příběhy jsou rozděleny pro lepší orientaci do několika podkategorií. Klidně můžeš rovnou kliknout na tu, která tě zajímá nejvíce:

➣ Rozchod ze strany muže

➣ Rozchod ze strany ženy

➣ Oboustranný rozchod

➣ Ostatní všeobecné rady a tipy

・Rozchod ze strany muže・

Moje první láska začala ve 14 s 21 letým můžeme. První láska, první sex, skoro vše první. Po 2 letech to ukončil (zpětně vím proč). Tenkrát v 16 mi pomohlo hlavně bejt denně s přáteli a hlavně s mojí nejlepší kamarádkou, která tu tenkrát pro mě byla opravdu denně a mluvili jsme o tom, taky jsem denně plakala, ale mohla jsem tak jsem to prostě dělala! Takže pro mě to byla moje nejlepší kamarádka a hodně pláče. Trvalo to cca půl roku a pak to bylo lepší a lepší.

❦

Já asi budu výjimka. Samozřejmě to každá známe, že se z jednoho vztahu léčíme dalším vztahem, dělala jsem to tak několikrát a samozřejmě to vztahům neprospívalo, spíš naopak. S jedním opravdu těžkým rozchodem mi pomáhala má nejlepší kamarádka, které jsem uprostřed noci ubrečená zavolala, trpělivě si mě vyslechla a nabídla mi ubytování (s přítelem jsem tehdy bydlela). Pro mě byl ten rozchod podpásovka z čistého nebe a hlavně už podruhé od jednoho chlapa. S kamarádkou jsem tehdy propily celý víkend, lítaly jsem po hospodách, až jsem skončila v posteli s úplně cizím chlapem. Přešlo to do vztahu a už jsme spolu šťastní 5 let a rok manželé s dítětem. Takže se to vyplatilo jít do dalšího vztahu, ale to je asi výjimka, že jsem náhodou narazila na toho pravého.

❦

Moje první láska byla od 11 do 17 let, už jsem se jakoby zasnoubili, no celý můj svět stál (a pak drsně padl) na něm. Doteď mám sny, že se k sobě vracíme a to už jsem dávno šťastně vdaná a zamilovaná jinde. Takže se omlouvám za pesimismus, ale já po strašných letech trápení a nezahojeného hluboce niterního ranění dospěla k závěru, že ho prostě budu vždycky milovat, tedy toho, jaký byl tehdy a spíš tu roli, kterou hrál v mém životě. Dnes už to mám zpracované do smíření místo smutku. Co mi hodně pomohlo byla psychoterapie zvaná Rodinné konstalace (navštívila jsem na doporučení Kateřinu Fuschsovou, a super) Moje hlavní chyba a tím pádem i poučení pro ostatní je nezanevřete na lásku, i když zažijte ne zlomení, ale roztříštění srdce na miliardu kousíčků. To já udělala a byla pak 8 let ve vztahu, kde jsem se měli rádi, byla jsem spokojená, v bezpečí, se skvělým klukem, ale nezamilovaná. Až manžel to změnil.

❦

Já zažila zatím jen jeden rozchod. Se svou první láskou jsem byla 5 let, měli jsme se rádi prakticky od školky, jen jako opravdový vztah jsem to brala, až když nám bylo oběma 15 let. Rozešel se se mnou přes sms, přitom naposledy co jsem se viděli, mluvil sám od sebe o svatbě, měli jsme se k sobě stěhovat. V sms psal, že chce pauzu max. 14 dnů, že delší dobu beze mě být nechce. Ale po těch 14 dnech dal na IG fotku se svou novou holkou a mě napsal, ať laskavě smažu společné fotky, že se na ně nemůže dívat. Po měsíci mě chtěl zpátky, ale už má hrdost nepovolila, za ty dva měsíce bez něj jsem si prošla peklem. Nejedla jsem, jen jsem chodila na taneční lekce. Tanec byl jediný chvíle, kdy jsem na to nemyslela. Brzy už to bude rok, ale pořád jsou chvíle, kdy na něj myslím, ale vím, že už bych se k němu nikdy nevrátila.

❦

Já svůj nejhorší zažila pár let zpátky, bylo to tehdy s klukem, kvůli kterému jsem chtěla nechat všeho co mám, všechno dát jen jemu, mít rodinu a tak. Když mi tehdy dal sbohem, myslela jsem si, že to nepřežiju, byla jsem insomnika, nemohla jsem jíst, bavit se s lidmi, nic. Všechno jsem si dávala za vinu a stále hledala cestu zpět. Tohle trvalo asi 3 měsíce, pak jsem si pomalu začala hledat cestu k tomu mít se ráda. Začala jsem cvičit, pravidelně plavat, zdravě jíst, scházet se s lidmi, se kterými jsem kvůli němu zpřetrhala kontakty. Trávila čas sama se sebou a poznávala se. Uvědomila jsem si, že spoustu věcí jsem dělala jen kvůli němu a začala si hledat vlastní názor, být hrdá na sebe samotnou, oceňovat se jako osobnost. Než jsem se z toho plně dostala, trvalo to asi rok a půl, ale tahle doba byla neskutečně přínosná. Teď jsem o dost sebevědomnější, mám se hrozně ráda, nenechám se jen tak rozhodit, a myslím, že i pro okolí jsem dost zajímavější člověk. Důležité je nebrat rozchod jako konečnou, ale vidět v něm tu naději, že teď máš čas věnovat se sobě, dělat si co chceš. Hezky to říká Robert v Samotářích: “Než si najdu nějakou holku, tak budu sám. Ne každý má tu možnost bejt sám. Užít si tu samotu. Pochopit to.”

❦

Ahoj, nevím, zda mohu radit, ale chci sdílet svou zkušenost, třeba to pomůže… Mám za sebou těžký rozchod, sice to nebyl můj první vztah, ale po emoční stránce to byl nejtěžší rozchod, jelikož to bylo jiné než předchozí vztahy a plánovali jsme i společnou budoucnost atd. O to víc mě bolel náhlý konec ze strany partnera. Měla jsem pocit, že nemůžu ani dál žít. A ano, o po rozchodu jsem nějakou dobu cítila lásku a nejprve jsme si řekli, že budeme kamarádi. To se ale následně ukázalo jako nemožné, alespoň ne nyní. Podle mě je toto dost zásadní, přestat se vídat po rozchodu, i kdyby jen na nějakou dobu, ale je prostě potřeba získat odstup (známé klišé: Sejde z očí, sejde z mysli…) A je třeba si tu bolest prožít a smířit se s tím, jinak si to pořád neseme v sobě a to není dobré ani pro nás samotné, ani pro další budou vztah. Mně opravdu pomohlo se s bývalým přestat vídat, i když to ze začátku hodně bolelo. Dále mi pomohlo se někomu svěřovat – v mém případě odborníkovi, jelikož jsem měla úzkosti – za což se rozhodně nestydím – říkám to pro případ, že by to četl někdo, kdo takovou pomoc potřebuje… Říct si o tu pomoc je moc statečné a ty výsledky stojí to za to! A slečna si tu vlastně o pomoc řekla, tak snad zde najde nějaké odpovědi. Na základě rad od odborníka jsem se s tou bolestí skutečně smířila a ta se začala zmenšovat. Začala jsem se věnovat sama sobě, dělat co mě baví, zkoušet nové věci (třeba nový koníček, nebo vyrazit sama nebo s kamarádkou na výlet/dovolenou), skvělá je jóga či meditace nebo jakékoliv cvičení. Následně jsem začala po delší době opět chodit ven a bavit se s přátel, naučila jsem se mít ráda, starat se o sebe a vlastně jsem se znovu našla. Opravdu to není sobecké, mít sama sebe na prvním místě a kdybychom se neměly rády, jak by nás potom mohl mít někdo rád? V poslední řadě jsem začala po rozchodu používat Yoni egg a to můžu doporučit na 100%. Není na to cítit se prostě báječně a nepotřebovat k tomu chlapa.

❦

Můj snad nejbolestivější rozchod byl s mou první láskou. Byl to nejkrásnější vztah, jaky jsem kdy měla, ale velice mě zasáhl, až teď, po skoro 3 letech od rozchodu mohu říct, že jsem mu (a hlavně sobě) odpustila. Ten rozchod byl opravdu bolestivý, navíc přišel v době, kdy jsem to nejmíň čekala, a bývalý přítel ke mě při něm nebyl upřímný. Když jsem po nějaké době se stále zlomeným srdcem zjistila, že to udělal proto, protože jsem mu nedala, a že chodil s mou kamarádkou, odvezli mě na psychiatrii. Nepomohlo mi to, stejně jako jiný vztah, pořízení koťátka či jiné náplasti – pomohl čas. Dospěla jsem a vlastně musím uznat, že se mu nedivím. Byla jsem tehdy žárlivá hysterka, která se nebála mu udělat scénu klidně i na ulici. Trestala jsem se za to, jak jsem rozchod prožívala, přece to se stává, ale v tu chvíli to byla ta největší bolest na světě. Odpustila jsem si to. Odpustila jsem jemu, odpustila jsem kamarádce. Teď mám nádherný vztah, mám toho nejúžasnějšího snoubence a už se těším, až spolu proplujeme do další etapy života.

❦

Nejdřív jsem udělala snad všechny existující porozchodové chyby: dělala jsem, že je všechno OK, že se tím nijak netrápím, žačínala jsem si různé pochybné románky, pořád jsem chodila mezi lidi, abych nebyla ani chvíli sama… A u toho doufala, že se ke mě vrátí. Protože to ani trošku nepomáhalo, řekla jsem si že si teda dovolím být smutná. Smutek jsem si představila jako nějakou osobu, laskavou starou známou, se kterou teď budu chvíli trávit nějaký čas, protože ten společný čas obě nutně potřebujeme. Nemyslím to tak, že jsem se nějak utápěla ve smutku, jen jsem se dál nepřetvařovala. Byla jsem hodně sama se sebou a byla jsem na sebe hodná. Nestyděl jsem se za to, že jsem třeba celý víkend jen četla a koukala na filmy. Raději jsem šla na jógu, než abych šla na párty. Občas jsem brečela. Nechodila jsem na rande, i když mi ostatní radili, že to pomůže. Hodně jsem kreslila. A postupně mi začalo být dobře v mé vlastní společnosti i ve společnosti ostatních. A pak mi najednou došlo, že Smutek už se mnou nějakou dobu není.

❦

Nejhorší rozchod jsem zažila minulý rok. Přítel mi zničeho nic časně ráno napsal, že se se mnou chce rozejít. Šla jsem zrovna do práce a nechápala jsem nic. Pak jsme si teda volali a ukončili to. Byla jsem v šoku. Nečekala jsem to a hlavně ne takovým způsobem. Říkala jsem si, že si mě asi moc nevážil, když to ukončil takto. Byla jsem na dně a nechtěla jsem nikoho víc vidět. Večer jsem usínala vyčerpaná pláčem, jinak jsem usnout nedokázala. Ale časem všechny rány přebolelo a já pochopila, že ta lekce přijít měla. Jak si mě mohl vážit, když jsem si sama sebe nevážila? Bylo to hodně drsné nastavení zrcadla, ale mělo to tak být a mě to jen posunulo dál. Nyní jsem stále sama a čekám na svého prince. Mám se o dost víc ráda. Někdy jsou dny, kdy je mi smutno, ale vše přichází ve správný čas a ja se díky tomu učím to, že na některé věci se vyplatí čekat a nebýt netrpělivá.

❦

Už je to 2 a půl roku, co mám za sebou rozchod s bývalým přítelem a upřímně je to to nejlepší co se mi kdy stalo. I když tenkrát to tak rozhodně nevypadalo. Místo první společné dovolené po roce a půl vztahu najednou konec. 3 týdny colna já je strávila u rodičů, kde jsem jen plakala a plakala. Pamatuji si, jak mi moje mamka myla i hlavu. Trvalo mi dlouhou dobu než jsem se z toho nějakým způsobem dostala. Ale nejvíce mi pomohlo začít si plnit svoje sny. Pořídila jsem si auto – svoje první a vysněný. Protože proč ne? Sny jsou důležitý a tohle byl první impuls k tomu. Přihlásila jsem se na vysokou školu. A hlavně – začala jsem na sobě pracovat. Ano nejsem pyšná na prvotní motivaci, která mě k tomu dohnala – a to, aby věděl o co vlastně přišel. Ale brzy jsem si uvědomila, že takhle to nejde. Tím vším chci říct, že rozchod a dny, týdny vlastně to byly spíš měsíce po něm jsem brala jako odrazový můstek k tomu, abych byla lepší já! Ne pro mého ex, a i rodinu, kamarády nebo dalšího partnera. Ale sama pro sebe. Někdo mi tenkrát řekl, že jediný člověk, se kterým budu do konce života, jsem přece JÁ! Tak proč to dělat pro někoho méně důležitého? A kdykoliv si nejsem něčím jistá, tak se nad tím takto zamyslím. Naučila jsem se díky tomu říkat slovo NE. A už jen za to jsem na sebe strašně pyšná. Takže slečně vzkazuji jen to, aby se zaměřila na sebe. Co jí dělá šťastnou, co jí naplňuje – ponoř se do toho! Dělej sama sebe šťastnou! Protože jakmile budeš šťastná ty, budeš k sobě takové lidi přitahovat. Neříkám, že to bude hned. Mě to trvalo skoro 3 roky se někomu otevřít, a neměl to chudák vůbec jednoduchý, ale stálo to za to. a věřím že každá máme svého prince někde tam venku. A pokud chceme prince, tak ze sebe musíme udělat princezny – ale zase! Dělat to hlavně pro sebe. Ne pro někoho jiného. Ty jsi ten jediný člověk, se kterým budeš do konce života! Každý každičký den! Tak ať to stojí za to. Buď sama na sebe pyšná, to ostatní pak přijde vlastně tak nějak samo.

❦

Je mi 17 a mám teď asi už za sebou můj první vztah, který trval 4 měsíce. Z mojí strany tam bylo hodně láska, důvěry a pro toho člověka bych chtěla vážně to nejlepší. Důvod toho, proč teď nejsem spolu je jeho bývalá přítelkyně a fakt, že on se vyhýbá řešení problémů. Když jsme se seznámili, tak on byl ve vztahu, bohužel se nám stalo to, že jsem se spolu vyspali. Teď by se mohlo spoustu lidí pobouřit proti mě, proč jsme to udělali atd. Od té doby jsme se začali víc vídat. V červenci se se mnou najednou přestal bavit, nechápala jsem, co se děje. Vyplavalo z něj, že bez ní nemůže být a že jí stále miluje. Bylo mi to strašně líto, ale co jsem mohla dělat. Bylo mi strašně smutno. Pomohli mi kamarádi, pomohlo mi, že jsem něco s nimi dělala, pořád jsme byli venku. Byly prázdniny, takže jsem dělala to, co mi dělalo dobře, protože jsem na to měla čas. A pak se ozval. Začali jsme si zase víc vídat a v srpnu jsme teda spolu začali chodit. Všechno bylo strašně krásný. Ale teď jsme zase tam, kde jsme byli. On ji nemůže dostat z hlavy. Tolikrát jsem se snažila o to, abychom se sešli a promluvili si o tom. Nikdy nám to nevyšlo a bylo mi řečeno, že chce se mnou být až bude vědět, že ona mu je ukradená a že teď prostě my dva spolu nejsme. Tohle trvá už nějak od listopadu a já se z toho stále nemůžu dostat. Je mi smutno, valí se na mě povinnosti, které mě stresují, je to začarovaný kruh. Všichni mi radí, že se na něj mám vykašlat, že je tady někdo lepší, ale já ho mám pořád ráda a nechci to všechno jen tak zahodit. Stále doufám, že se ozve a že se všechno vyjasní, vyřešíme to a tom si právě nejvíc ubližuji, protože sama dobře vím, že to neudělá. Chodím jako tělo bez duše, nic mě nebaví, z ničeho nemám radost, snažím se, ale moc mi to nejde. Brečím každý den, hlavně večer, hodně mě to všechno mrzí. Už i moje okolí je ze mě na nervy. Vím, že z nevěry nikdy nemůže vzejít nic dobrého, vážně jsem nikomu nechtěla ublížit. Ale koukám, že karma je zdarma. I o ní se začali objevovat takové informace, že ho několikrát podvedla, když my dva jsem se ještě neznali a že si život užívala hlavně když nebyla s ním.

❦

Je úžasné, jak si sami dokážeme poradit. Já sama dostávala větší a větší rány od protějšků a i když oni mě podváděli a uráželi, paradoxně to byli také oni, kdo to ukončili. Ale jak se asi všechny shodneme, měla jsem v tom vinu hlavně já. Neznala jsem svojí hodnotu, nedokázala se mít opravdu upřímně ráda. A i když ani jednoho neomlouvám, nemůžu se na ně ani zlobit. Udělili mi tak skvělé lekce. Teď mám úžasný vztah, kde jsem milovaná ne proto jaká bych mohla být, ale jaká doopravdy jsem. Mým přítelem i sebou. A i kdyby tahle krása jednou skončil, snad už napořád vím co v sobě mám. Mimo jiné, jak se říká, že pokud máš nemocné močové cesty máš toxický milostný vztah, mé tělo potvrzuje. Od 15 a prvního přítele jimi trpím. Po posledním rozchodu mám klid. S nynějším přítelem ani jednou. A to i přes zimní přespání v přírodě.

❦

Prožívám teď to samé, ještě ty Vánoce do toho, je mi ouvej, ale věřím sama sobě a že jsem silná. Letos to bylo opravdu jako na houpačce, tak věřím v lepší rok a nový začátek s novým rokem. V červnu jsem po roce manželství odešla od manžela, do toho rozvod a teď jsem dva měsíce měla vztah, hodně emočně silný, zamilovala jsem se jako malá, on tvrdil to samé, všude mě vodil po kamarádech, představoval mě, plánoval, pořád mě objímal, namotával a já všemu co říkal uvěřila. Zrušila jsem Prahu a zůstala tady na Jihu, našla jsem si byt, teď na začátku prosince jsem se stěhovala, ještě mi pomohl se stěhování, těšil se jak to bude fajn a jak si uděláme krásné Vánoce, ještě s mým taťkou řešil co se v tom bytě udělá a já byla fakt mega šťastná. A za další tři dny!!! mi řekl jen tak, že chce být sám, chce prostor a ze mě má moc rád a nechce mi ubližovat a neměl by na mě čas a že si zasloužím někoho lepšího. Rána z čistého nebe, najednou couvl a nechal mě samotnou v novém bytě. Nejedla jsem, nespala jsem, teď je to 16 dní, smazal si mě z IG, ja to udělala dnes ať ho nevidím, hodně to bolí. A dokonce mě to zasáhlo víc než konec manželství, protože tohle bylo v začátku a v zamilovanosti. Takhle vždycky večer to tu na mě v bytě padne a přemýšlím nad tím. Ale asi si fakt zasloužím někoho lepšího, když mě byl teď schopný opustit po všech těch řečech. Někdy ty chlapy a jejich myšlení fakt nechápu, jak to můžou udělat. Důvod žádný mi neřekl, než že chce čas a prostor, nic jsme si neudělali, nepohádali se, ještě ten vídken se ke mě choval moc hezky, spal tu se mnou na bytě a za tři dny konec… Nerozumím tomu a asi to nepochopím, když nemám vysvětlení. Chce to jen čas a postupně se odpoutat.

・Rozchod ze strany ženy・

Rozcházela jsem se více než před rokem se svým tehdejším přítele, pořád s láskou v srdcích… Bylo to nesmírně těžké, ale bylo to potřeba. První 2-3 měsíce jsem trávila apaticky v slzách, nemohla jsem se vzpamatovat… Hodně mi pomohla velká podpora rodiny a přátel a hlavně to, že jsem se po dlouhé době začala pořádně soustředit sama na sebe, začala dělat věci, co mě opravdu naplňovaly a rozvíjely. Také mi hodně pomohlo, že jsem si našla terapeutku, protože jsem cítila, že se s rozchodem asi nedokážu vyrovnat sama (přítel mi hodně ublížil) a že potřebuji někoho, kdo mě tou porozchodovou fází provede a pomůže mi se v ní zorientovat a najít směr. Moc držím paní/slečně všechny palce, aby její hojení bylo co nejkratší a hlavně, aby to nevzdala. Slunce zase brzy vyjde.

❦

Myslím, že všeobecně bereme rozchod jako něco grafického. Ano, ztráta milovaného člověka bolí, ale můžeme se k tomu postavit tak, že jsem ho neztratili, jen má v našem životě novou roli – třeba kamaráda. Není třeba pálit mosty. To je přece také skvělé získat nového přítele. Důležité je milovat sama sebe, uvědomit si svoji hodnotu a vědět, že na světě je spoustu lásky, která ke mě brzy přijde. A hlavně, že já jsem jí hodna v jakékoli formě. Minulý rok, jsem se s přítelem rozešla po 7 a půl letech. Moc jsem si přála, aby mě to hned přestalo bolet a byla jsem hned ok. Hodně mi pomohlo přijmout, že mě to bolet bude a bude to trvat… Být k sobě laskavá a dát si na uzdravení čas. Přijmout podporu od kamarádek a dělat něco jen pro sebe, sytit se a být na sebe hodná. Zkusit rozchodový rituál co máš na blogu.

❦

Na svojí první lásku nikdy nezapomenu. Ve vztahu mi s ním nikdy nic nechybělo. Dokázal mě zajistit materiálně, sportovali jsme spolu, měli společné kamaráda, byl pozorný, se vším mi pomáhal a snesl by mi modré z nebe. Jednu vadu měl, žárlil extrémním způsobem. Raději mě vozil do školy každý den, aby si vedle mě v autobuse nesedl cizí kluk a nedej bože by se na mě podíval nebo dokonce promluvil. A tak jsem automaticky začala “rebelovat”. Měla jsem nutkání se potkat s kýmkoliv. Jen tak aniž bych pak musela poslouchat, jak je to špatné a nevhodné a nefér a bla, bla, bla. Pak nastalo období, kdy na mě neměl moc času a bylo. Jsem člověk, který v lásce potřebuje především pozornost! Plakala jsem po večerech vedle něj a on si toho ani nevšiml. Byla jsem nešťastná a tak jsem si pomohla nejhorším možným způsobem. Našla jsem si !záplatu! v jeho kamarádovi a řekla mu, že ho miluji, ale že vedle něj nedokážu strávit svůj život. Pan záplata fungoval skvěle asi tak 2 měsíce, než jsem přišla na to, že je to člověk, kterého bytostně nenávidím. Karma je zdarma a vrátila mi to se vším! Záplata se mi nastěhoval do bytu, na nájem nepřispěl ani korunu, nákup domů nikdy neudělal, nic po sobě neuklidil, koníčky žádný neměl, línej byl jak prase, sprostej byl… Když jsem někam vyrazili do společnosti, vždy jsem platila já a ještě měl kecy. Že toho pro něj dělám málo, že bych měla být víc s ním doma, neměla bych chodit tam a tam. Že mám blbý kamarády. A milion dalších věcí. Takže jsem ho 6 měsíců vyhazovala z bytu a u toho ho nenáviděla ještě víc a tím víc se mi stýskalo po tom prvním. Abych to zkrátila… Pan záplata šel k šípku po půl roce. A když jsem se ho konečně zbavila, měla jsem čas uvědomit si, jaká jsem husa. Oklepala jsem se z otřesného vztahu se záplatou a omluvila jsem se prvnímu za své chování. Nezasloužil si to, ale už jsem se k němu nikdy nevrátila a už jsem ani neměla nutkání se vracet. Prostě jsem ho nechala i když by mě vzal zpět po incidentu se záplatou. Byla to pro mě známka, že je tak trochu zoufalej a neumí si vážit sebe. A tak mě to němu už nikdy netáhlo citově a už vůbec fyzicky.

❦

Právě jsem ukončila můj první vztah po 3 letech, taky to byla první pusa, láska, vztah, sex… všechno. To že už to není jako dřív jsem cítila delší dobu, a svým způsobem jsem se připravovala na to že bude konec. A bála jsem se udělat ten první krok, bála jsem se té bolesti co přijde, přece jen 3 roky v prvním vztahu to musí bolet. Ale ne. V obavách jsem to ukončila (taky s láskou v srdci) a nepřišla bolest ale klid. Tak klidná a svobodná jsem se nikdy necítila. Svého ex mám ráda, ale řekla jsem si, že mám na výběr, buď ztratím sebe nebo jeho a ztratit sebe by mě bolelo mnohem víc. Slečně bych poradila, zamyslet se nad tím co mi to dalo, co mi to vzalo a kam mě to posunulo, všechno chce čas a uvědomění, že takhle to má být. Začala jsem dělat jógu a vnímat víc sebe a všechen smutek a věci okolo rozchodu šli pryč. Jak říká moje babička, musíš mít ráda hlavně sebe, chlapů je dost, ty si jen jedna. Čas a láska k sebe samé to vyřeší. A když ne, dobrá čokoláda, film, přátele a lahvinka nikdy nic nepokazí. Člověk hlavně musí chtít jít dál a neutápět se v tom. A taky uklidit si, zní to divně ale jo. Vyklidit třeba jeho místo ve skříni, chovat věci s ním. Já měla celou stěnu v pokoji polepenou fotkami a i když to byl rozchod v íru věděla jsem, že ta zeď musí dolů, abych se mohla někam posunout dál. A opravdu to pomohlo, vím, že kdybych to neudělala koukám na ty fotky furt a utápěla bych se v tom co bylo a nesoustředila bych se na to co může být.

❦

Já se rozcházela s klukem po 5 letech. První vážný vztah, první bydlení s klukem, byli jsme i zasnoubení… Nejvíc mi pomohlo hodně práce a seznamování se s novými lidmi. Seznámila jsem se s kamarádem a ten mě často někam bral, mezi své kamaráda, k vodě, do kina, prostě pořád něco… A to mi opravdu pomohlo.

❦

Rozhodně bych doporučila zbavit se fotek z telefonu nebo je přesunout někam, kde na ně člověk pokaždé nenarazil. Pokud není člověk připraven k úplnému odstranění. Měla jsem vztah 3 a půl roku. Všechno bylo poprvé, bohužel ve vztahu bylo hodně psychického ubližování a i fyzického. Tudíž to ke konci už z mé strany nebylo úplně o lásce, ale spíš o zvyku, což je velká chyb. Nejlepší třešničkou na konec byl podvod. Pomohlo mi se z toho vyplakat, svěřit se někomu, což je důležité i když se někdo nerad svěřuje, tak je to potřeba. Dobré je konečně začít scházet s přáteli. Člověk se pak diví, jak rychle na špatné věci zapomene a za chvilku si na ně ani nevzpomene. Je potřeba myslet na sebe, urovnat si určitě věci v hlavě a uvědomit si svojí hodnotu. A hlavně myslet na to, že ten dotyčný/á není jediný muž/žena na světě. A když to člověk nečeká, tak nová láska přijde sama a rozhodně lepší.

❦

Můj první byl kluk, do kterého jsem byla spoustu let tajně zamilovaná a vztah s ním byl obrovským překvapením. Bohužel nic nefungovalo tak, jak by mělo a po pár měsících jsem to sama ukončila. Nechtěla jsem však jen sedět doma a utápět se v slzách a tak jsem tři dny na to vlezla do postele s jedním moc fajn klukem, se kterým jsme se chvíli na to dali dohromady a byla to obrovská chyba… Není nic horší, než když na vás smutek z rozchodu doléhá v novém vztahu a vy tím ničíte jak sebe, tak i svého nového partnera, Sice jsme to spolu zvládli a před pár dny oslavili dvouleté výročí, ale kdyby to nebyl tak skvělí kluk, mohlo být mnohem hůř… Celé noci jsem probrečela a on jen seděl vedle mě a nic neříkal, bylo to vůči němu hnusný a sama se s tímhle obdobím budu srovnávat asi ještě dlouho…. Prostě si dát čas, zaměřit se na sebe, obklopit se přáteli…  A nového partnera pomýšlet až budete skutečně v pořádku. A určitě je dobrý nápad přestat se s dotyčným vídat, i když to bylo ukončeno v dobrém. Po čase můžou být z bývalého páru skvělí přátele, rozhodně to ale nebude za měsíc.

❦

Měla jsem toxický vztah s bývalím, kdy mě využíval 3 roky, aby měl kde bydlet, xkrát si ode mě bral peníze na pivo a i horší věci a já byla zamilovaná a všechno pro něj udělala. Půl roku jsem se odhodlávala, abych se s ním rozešla. Povedlo se a ulevilo se mi, ale stejně to bolelo… Nicméně dva měsíce potom jsem šla na dětský den s kamarádkou a jejími dětmi, kde vozil jeden jeden sympaťák děti na motoce a já jako motorkářka od plenek jsem se nechala taky svézt. Byla jsem stydlín, ale kamarádka mě přemluvila, abych mu dala číslo. Napsali jsme si pár zpráv, večer jsem jela k němu a od té doby jsem nespala doma. Teď jsem manžele a čekáme druhé mimčo. Nikdy jsem nebyla šťastnější.

❦

Co nejvíc pomohlo mě byl mindset “pamatuj si to dobré”. S přítele jsem bydleli v UK, vztah mi připadal úplně normální, než na mě poprvé vztáhl ruku. Tehdy jsem se sbalila, ukončila práci, ukončila společnou nájemní smlouvu a odletěla domů. Byl to přesně ten rozchod, kdy toho partnera bohužel stále miluješ. Takže to co jsem si pořád opakovala bylo at si pamatuji to dobrý. Nechtěla jsem jednou být ta holka co všude o svém ex mluví, jaký to byl čůrák. Toho člověka jsem milovala, tak jsem se na to dívala tak, že si na něj nechci pamatovat to hnusné, ale to krásné. Nechtěla jsem k němu cítit nenávist, ale cítit pořád “to je to člověk co pro mě byl důležitý”. Zkrátka nenechat zvítězit nenávist. Myslím, že díky tomuto jsem se z toho rozchodu dostala mnohem dřív než on. Doteď ho mám ráda a pamatuji si všechny ty nádherné věci, které jsem díky nemu mohla zažít, ačkoliv mi s odstupem času došlo, že to byl ryze toxický vztah a stejně by jednou skončil.

❦

Soucítím se slečnou, mi pomohlo, že si ex našel holku a nemohla jsem se vrátit. Teď mám přítele, který je pravý opak a s ex jsem docela v klidu. Dokážeme se i pobavit.

・Oboustranný rozchod・

Zní to jako strašné klišé, ale fakt to chce čas… U jednoho vztahu jsem taky měla pocit, že se vlastně máme pořád rádi, rozešli jsme se v dobrém etc. A když se na to koukám teď, tak mám pocit, že jsem si to spíš namlouvala. Jen kdybych se rozešla/rozvedla s otcem mého dítěte… Přes to bych se asi přenést nedokázala. Nejvíc pomáhají koníčky, cvičení nebo někam vyrazit.

❦

Taky jsem měla rozchod po dlouhodobém vztahu s úžasným člověkem a rozešli jsme se také v dobrém. Pro mě byla největší lekce – nezůstávat po rozchodu hned v kontaktu. Jelikož jsem se rozešli kvůli tomu, že prostě naše životní cesty měly už jiný směr, neměli jsem důvod přestat úplně komunikovat. Což byla velká chyba, jelikož jsem ten rozchod kvůli tomu přecházela velmi dlouho (stále mě to drželo v minulosti, jestli to bylo dobré rozhodnutí atd…) Proto doporučuji úplně na nějaký čas přerušit kontakt ať máte každý prostor se s tím vypořádat sám. A hlavně – nevracet se myšlenkami neustále do minulosti – jako třeba vzpomínky na pěkné okamžiky a tak dále. Snažit se vždy v ten moment uvědomit důvody rozchodu, být vděčná za čas strávený s tím člověkem, uvědomit si co všechno jim ten vztah dal, ale že je čas se posunout dál, k někomu mnohem lepšímu!

❦

My se s přítelem rozešli v dobrém po 5 letech, pár dní před mými narozeninami, v listopadu, takže narozeniny, Vánoce jsem probrečela, ale ten smutek a slzy k tomu patří, musí se to určitě prožít. Pomáhala rodina, kámošky (plakání a nadávání, rozebírání v koupelně), vlastně i přítel, dal mi čas se odstěhovat až za pár týdnů, přespával vedle, u kamarádů. Když už bylo vyplakáno, zaměřila jsem se hlavně na to, co bylo dobré v našem vztahu, co jsme se naučili od sebe. Vědomě jsem si všechno probrala, vzpomínala, řekla si, co si odnesu od něj, od jeho rodiny, čím mě jako člověk obohatil, čím já jeho, poděkovala jsem za to osudu. Nechala ho v srdci jako člověka, kterého budu vždy milovat jako člověka, nepouštím si do života lidi, které milovat nechci. Dnes máme super vztah, jsem přátelé, s celou rodinou stále komunikujeme. Vím, že mu můžu říct všechno, jako dřív i že chceme s novým partnerem miminko. Je to povznášející a jsem oba moc pyšní, na to jak to dnes je. Hlavně jsem se přestala babrat v tom co bylo špatně, poučila jsem se jdu dál. Odpustila jsem sobě i jemu a s čistým srdcem šla dál.

❦

Já jsem měla v 16 prvního kluka, se kterým jsem prožila své poprvé. Rozešli jsme se, protože jsme bydleli daleko a skoro jsme se neviděli. Po rozchodu jsem měla přítele 4.5 roku, se kterým jsem i žila. Ale i tak jsem měla svou první lásku pořád v srdci a občas jsem na něj myslela. Taky jsem se rozešli v dobrém. Nakonec jsem se se svým novým přítelem rozešla, protože to byl toxický vztah a teď? Momentálně mám 4 měsíční miminko s mojí první láskou, zní to jako pohádka, ale i to se občas stává. Asi jsme spolu měli být. Vím, že se k sobě možná vy nevrátíte a není to úplně to, co chceš slyšet, ale chci tím říct, že stará láska nikdy nerezaví a pokud spolu vážně nemůžete být, pomůže tomu čas a časem taky možná někdo jiný. Každopádně na něj určitě nezapomeneš a je v pořádku, že jsi na něj ještě po čase vázaná citově. City se nedají ze dne na den smazat a vzpomínky už vůbec ne. Zkus nějaký koníček, který ti pomůže se odreagovat a až přijde ten správný čas, vstoupí ti do života někdo jiný.

❦

Souhlasím se vším, co tu už zaznělo. Chce to čas, neléčit to novým vztahem, zaměřit se na sebe… Ale myslím, že to nejtěžší je, si přiznat, že ten vztah bude s námi pořád, nezbavíme se ho a rozhodně ať se toho ani slečna nechce zbavit. Žádný “zapomeň na něj” neexistuje. Slečno, bez to jako nádhernou zkušenost, zaměř se na to co ti ten vztah dal, ne co ti sebral. Přijmi to a nauč se s tím žít a buď vděčná, že se to stalo. A s touhle láskou v sobě běž dál. Sama k sobě nebo k někomu jinému.

❦

Pisatelce rozumím. Po třech letech nádherného vztahu jsme se v březnu rozešli, zamilovaní a v dobrém. Máme prosinec a já stále po večerech brečím. Budí mě ráno budík, který jsem dostala od něj, po bytě mám obrazy, které maloval, nosím šaty, které na mě miloval, v práci piji z hrnečku od něj. Přátelé mi říkají, jdi dál, zbav se těch věcí… Moje rada je neposlouchat rady přátel, i když to myslí s námi dobře, ale svůj smutek a své slzy si každý musí prožít sám. Zkouším se věnovat sobě, mluvit s přáteli, chodit na hory, seznamovat se… Třičtvrtě roku je na můj smutek stále málo a každý den, kdy se mi stýská není pro mě ztracený, ale beru jej jako cestu… Kam? Nevím, ale vím, že mé tělo i mysl po té cestě jít musí, protože je to přirozené a není to na sílu.

❦

Není to ani půl roku, co jsme se sice po krátkém vztahu rozešli s mojí první dětskou láskou. První pro mě bylo všechno a citů bylo strašně moc. Bohužel jsem se rozešli kvůli nemoci mojí maminky, kterou přítel neustál. První týdny to pro mě bylo strašný, nechápala jsem, jak mi to mohl udělat. Byla jsem ale v situaci, kdy jsem neměla čas se topit ve smutku a musela jsem se vzpamatovat. Nejvíc mi pomohlo se zaměřit sama na sebe. Uvědomila jsem si, že silná osoba jsem tady já a můj přítel byl pouze posera. Skoro na čtvrt roku jsem se stala vlastně sobeckou. Dělala jsem věci sama pro sebe. Chodila jsem cvičit, běhat, zdravě jíst, přihlásila jsem se na vysněnou vysokou školu atd. Prostě věci co mě baví a naplňují.

❦

Před 10 lety (wow) v 17 jsem zažila svoji první lásku. Fakt jsem z něj byla úplně mimo, zažila jsem s ním všechno poprvé. Vztah trval rok a půl a po rozchodu jsem to zkazila já. Bylo mi skoro 19 a chtěla jsem zkusit i jiný ovoce. On se chtěl vrátit. Já nevěděla kdo jsem a začala střídat partnery, pila jsem apod. Abych nic necítila. Během toho jsme byli v kontaktu, občas se sešli a v jednu chvíli mi i dost pomohl… Po 3 letech od rozchodu jsem mu prostě napsala, protože jsem se z toho nemohla dostat. Řekli jsem si pár vět, které mi pomohli a já konečně mohla jít dál. Ale od té doby mám toxický vztah, 8 let se točím v kruhu… Až poslední 3 měsíce jsem si konečně vědoma sebehodnoty, tak se uvidí. Btw. když jsem asi rok zpět zjistila, že čeká rodinu, tak mi stejně slza ukápla. Mám ho furt moc ráda a vždycky bude součást. A po rozchodu hlavně nepřebíjet bolest náhodným sexem! Věnovat se sama sobě, plakat, cítit to, být na sebe hodná, trávit čas s přáteli. Člověk se vždy uzdraví. Ale nezapomene, tím pádem i rosteme.

❦

Zhruba před měsícem jsem prodělala rozchod po 4 letém vztahu. Samozřejmně první láska, začali jsme spolu chodit když mi bylo 15 let. A byl to krásný vztah. Ale po ne tak dlouhé době se u něj začala objevovat žárlivost a já v té době byla tak hloupá, že jsem přistoupila na jeho hru a přestala se bavit se svým nejlepším kamarádem a všemi muži. Asi po dvou letech se z toho stal neskutečný zvyk. Ale pořád to ještě bylo v pořádku a já byla ještě pořád blbá a přistupovala na jeho hru. Cca před rokem jsem se sestěhovali do bytu, já byla maturitní ročník a dělala jsem všechno. Samozřejmně on platit nájem, ale to bylo v podstatě vše. Ale k našim jsem se tvrdohlavě nechtěla vrátit. Pak přišli zkoušky na vysokou a přemýšleli jsem, zda se přestěhovat do většího bytu, protože v našem jednopokojáči by bylo opravdu těžké zvládnout se učit. Tak jsme se přestěhovali do většího, ale na vysokou v Brně mě nevzali. Tak jsem se na poslední chvíli přihlásila do Olomouce, kam mě vzali a přidělili mi i koleje. Tak to muset překousnout a nechat mě jet. Asi dva měsíce jsem bývala přes týden v Olomouci a na víkendy se vracela domu. Po nějaké době to však přestalo pro mě být přijatelné, jelikož jsem celý víkend prouklízela, on nehnul ani brvou a já zase jela zpátky a takhle vypadal každý víkend. Ještě k tomu si myslela, že kdo ví co dělám v Olomouci, že ho tam určitě podvádím a kdo ví co ještě. Ve skutečnosti jsem byla do 10 hodin v knihovně a pak se ještě na koleji učila do 1 hodiny ráno. Tak jsem viděla, že to úplně nefunguje. Párkrát před tím jsme se rozešly, ale jak už někdo psal, viděli jsme se hned po rozchodu, a tím pádem jsem se dali zpět dohromady. Bavili jsme se už párkrát o rozchodu, protože on se chtěl se mnou přestěhovat na chytu a začít fakt reálný rodinný život. Jenže já studující humanitárního pracovníka nechci rodinný život v 19. Tak jsem jeden týden měla jet domů. Zavolala jsem mu aby mě vyzvedl na nádraží s kufrem. A on mi řekl, že si mám jet sbalit věci a odstěhovat se k našim. Tak jsem to udělala. Dřív jsem se styděla, že bydlím u našich, ale teď? Neskutečně si to užívám. Ten servis co jsem jemu dávala celou dobu, se mi teď vrací. A mě spadl velký kámen ze srdce. A moje rada? Nikdy nezůstávat ve vztahu, když máte nějaké pochybnosti. A když vám přijde, že už padá do jakých su kolejí. Nebuďte s partnerem ze zvyku, ale z lásky!

❦

Já si taky nějak myslím, že se to obecně bere příliš vážně. Já jsem se naučila vnímat svět tak, že se nic neděje náhodou, ono většinou paradoxně ty nejtěžší chvíle v životě jsou ve výsledku tím nejlepším, co se nám mohlo stát, jen to v tu chvíli nevidíme. Každá událost má nějaký význam. Neexistují chyby ani náhody. Smyslem všeho, co se nám děje, je se něco naučit. Všichni by měli trošku víc začít řešit to, že vesmír přesně ví, co dělá a je jen na nás, jak se na tu situaci díváme, na všem lze vidět něco pozitivního. Teď to možná zní, že se mi to povídá, že jsem si ničím takovým neprošla, ale ba naopak. Byla jsem s přítele 7 let, oba dva jsme si byli jisti, že to tak má být, máme veškeré společné kamarády, zájmy a mezi kamarády zapadli obě dvě rodiny. O to víc bylo těžké, ale oba dva jsme věděli, že máme tak silné pouto, že se v tom životě potřebujeme mít, i když nám to nakonec po vztahové stránce nevyšlo. Potřebovali jsme si oba dva zkusit taky něco jiného, abychom si uvědomili, co jsme v sobě měli. Oba dva jsem si po rozchodu poměrně rychle našli někoho jiného, takže jsem se na společných akcích nepotkávali. Nakonec nám nové vztahy nevyšly a mohli jsme se začít zase více stýkat a povídat si. Ono když s někým jste tak dlouho a formujete se společně, tak si pak s nikým jiným tak nerozumíte, zajímali jsme se o stejné věci, četli stejné knihy, máme oba stejný pohled na svět. Jsem ráda, že jsme to takhle dokázali a dnes téměř po roce od rozchodu spolu máme krásný vztah ( ne partnerský) a dokonce jsem od něj dostala k narozeninám yoni sadu od tebe, až takhle dobře mě zná. A co já vím, třeba se zase jednou dáme dohromady, jen jelikož jsem se rozešli kvůli nevěře z jeho strany, tak to je z mé strany v tomhle zatím chladnější. Odpustila jsem mu, pochopila, ale ještě nezapomněla. Pokud prostě spolu dva lidé mají být, tak to tak bude, nikde není řečeno, že cesta pravé lásky nemá být trnitá.

❦

Asi 4 měsíce zpátky jsem se s přítelem po 2 letém vztahu rozešli. Pro mě to byl také první vztah a náraz na krutou realitu… Rozchod smo o sobě jsem zvládla asi dost špatně, ale když se přítel odstěhoval a já ho již nepotkávala, tak jsem si začala vše v hlavě srovnávat. Uvědomila jsem si hlavně všechny možnosti, o které jsem se kvůli tomu vztahu nechala připravit. Našla jsem si brigádu, trávím hodně času s kamarády, začala jsem se zajímat o dobrovolnictví a hlavně pracovat na sobě – jak fyzicky tak i psychicky… Takže hlavní je neotáčet se pořád k tomu, co již bylo, ale čelem k novým možnostem a příležitostem.

❦

My jsme se rozešli v dobrém, ale zároveň ve zlém. V obou z nás zůstal vztek, i když jsem se na konci objali a popřáli si štěstí a brečeli. Byla to síla ale my jsme měli karmický vztah, takže tam to musel nějak prapodivně proběhnout. Byl to vztah 5 let alkohol, pravidelné nevěry, agres, prostě šílený. Mně moc pomohlo zkoumat a hledat proč a co a z jakého důvodu jsme se potkali. Něco si z toho vzít a brát to jako by zkušenost, která mi pomůže do budoucna. Zároveň mi došlo po nějaké době, že mám mít k sobě větší lásku a úctu. Posunulo mě to dál a teď vím, že každý muž má v mém životě nějaký úkol. Dokud ho nepochopím “nemůžu” jít dál, ale vše nás učí pro toho pravého. Jen vytrval, on přijde. Jinak jsou moc fajn dýchánky s holkama, nákupy, meditace na zlomené srdce a motivační videa.

・Všeobecné rady a tipy・

Zaměř se sama na sebe. Buď chvíli trošku sobecká a vyjasni si, kam se chceš v životě posunout, jaké máš cíle a sny. Vizualizuj si je. A pak na nich začni pracovat a z každého dne vytřískej to nejlepší. Jednej tak nejlépe, jak umíš. Jdi ven s kámoškama, udělej si holčičí mejdan. A pracuj taky na sobě, vylepšuj se, pracuj na svých chybách. Jak se říká, každý má své mouchy. Zkus myslet pozitivně, není to ze začátku jednoduchý, ale potom to už jde snadno. Přitáhneš si tak do života to, co je jen tvoje.

❦

Dát všemu čas. Někdo hned po rozchodu jde do dalšího vztahu, aby na to zapomněl, aby vyplnil to prázdno. Ale po rozchodu se má nejdřív pracovat na sobě. Do ničeho se nehnat, naučit se mít ráda sebe nejvíc, naučit se mít ráda tu samotu. Když se začnu soustředit na sebe, zabere to nějaký čas, což je nejvíc klíčové.

❦

Na mé cestě určitě pomohlo i Yoni egg. Rozpustilo bloky a bolesti, léčilo rány po posledním partnerovi a hlavně mi pomohlo probudit ženskost a vnitřní bohyni, kterou pořád někdo utlačoval, především já. A já jsem tím dovolila i ostatním aby po ní dupali. S tím mi pomohl růženín.

❦

Bohužel mě zabral jen čas. A takové ty tuctové rady jako zablokování veškerých příspěvků od dotyčné osoby, odstranění předmětů připomínající osobu, třeba jen do krabice, nemusí se nutně vyhodit. Prostě odstranit z dosahu, doslechu a sociálních sítí vše, co danou osobu připomíná. A pak jen čas, čas a čas, krůček po krůčku, den za dnem.

❦

Ono je asi jedno z jakého rozchodu/typy vztahu se člověk vzpamatovává. Všechno bolí do poslední buňky v těle a člověk je schopný dělat kdejaký voloviny, aby mu bylo lépe, ale v globálu si tím spíš ubližuje. Taky jsem to dělala, než jsem se trošku vědomě začala držet zpátky (střídání partnerů, divoké party, experimenty všech možných druhů atd) Ono to pomohlo na chvíli, ale dopad byl o to horší. Každopádně asi nikdy neplatila větší pravda, než v tomhle případě a to to, že to chce hlavně čas. Je to klišé, ale potřebuje se to otupit. Člověk nezapomene, ale zvykne si na to, až je schopný to akceptovat jako součást svého vývoje. Ale co se týče praktických rad, tak mě pomohlo vyvarovat se jakémukoliv kontaktu, blokace na soc. sítích nebo nejlépe úplně se toho vzdát a nevídat ani fotky od společných přátel, zmínky o něm atd. Zásadně se na něj nikoho nevyptávat, soustředit se jen na svoji stranu života, ne na jeho. Nenadávat, nebo ho/vztah hanit, negace tomu dodává váhu a důležitost. Vědomě potlačovat všechny myšlenky na všechny co by kdyby a podobně. Já musím říst, že jsem to dělala taky urputně až jsem vyloženě některé chvíle a dny z porozchodového období úplně vytěsnila a jsem za to ráda. Ale pak strašně záleží jak se člověk postaví sám k sobě… Je to hnus, ale já jsem si nastavila, že ten člověk zemřel a já se bud v tom budu topit, nebo pro sebe udělám to, že půjdu dál a budu sama sobě pomáhat se z toho vzpamatovat. V lednu to budou 3 roky po rozpadu 7 letého vztahu a to nejkrizovější období trvalo rok, takže to chce vážně čas.

❦

Odporúčám YouTube video Tereza Kramerova Očistení vztahu – pretrhnuti karmických vazeb

❦

Těžko radit, zažila jsem rozchod několikrát a každý byl jiný, jako ty vztahy… Jediný vztah, který by měl být stejný je ten k sobě. A pokud tam není, je dobrý ho vylepšovat. A většinou rozchod s někým dalším je čas na to začít tvořit pevnější vztah sama se sebou. Rozchody jsou fakt těžký chvíle, kdy člověk pochybuje úplně nad vším, ale i když jsem to vždy reálně chápala, bylo často těžké, dostat se z vlastních myšlenek, trestání se, procházení všech situací zas a znovu, co jsem měla udělat jinak, proč to nešlo a bla bla… Všechny tyto otázky jsou fajn na sebereflexi, ale většinou mi vždy došlo, že to nešlo protože to jít nemělo a měla jsem se něco naučit… A věřím, že to jednou prostě půjde. Je to klišé ale chce to čas, a náhražky typu: jiný kluk nebo jiný vlasy… Start dobrý, ale bohužel za mě, takový návrat do začarovaného kruhu… Já zjistil, že rozchody jsou prostě cesty k sobě.

❦

Pamatuji si jak jsem to samé měla na Vánoce… I rok po rozchodu jsem pořád doufala a myslela na bývalého a Vánoce jsem úplně probrečela, i když jsem to schovávala před ostatníma… Zlomené srdce jde léčit, ale je důležité si pamatovat, že občas potřebujeme čas a něhu než to přejde. Ale přejde to, ta bolest tu nebude na věky, i když to tak občas připadá… Někdy i každý nádech bez té druhé osoby bolí, ale opravdu to přejde. Já osobně jsem zastánce cord cutting a ho’oponopono terapii odpuštění. Cord cutting je o energetickém odloučení od partnera a terapie odpuštění jde s tím ruku v ruce… Odpuštění je důležité i když rozchod proběhl v míru.. Mohou tam být rány na nevědomé úrovni i rány z minulých životů. Sebeláska je také důležitá, dávat si tzv. vše co by si chtěla od partnera, např. pozornost, jemnosti, rozmazlování, masáž, výlety atd. Obklopit se kamarády a lidmi, kterým věříš a je ti s nimi dobře. Mě osobně také pomohlo začít dělat něco na co jsem si do té doby neudělala čas…Nejenom, že to odvedlo mou pozornost, ale zároveň to otevře i dveře někam jinam.

❦

Mě hrozně moc pomohly slova mého kamaráda, který mi řekl, že pokud spolu máme být a je to náš osud, tak si k sobě jednou zase cestu najdeme. Pokud to tak ale být nemá, tak je dobře, že se můžu posunout dál. A měl pravdu, tak nějak jsem uvěřila na to, že je to někde už promyšlený a zařízený od Vesmíru a to mě tak dobře uklidnilo a utěšilo. Hlavně si zbytečně neubližovat pročítáním starých sms a podobně. Také jsem četla knížku, která mi moc pomohla – Jak vyléčit zlomené srdce.

❦

U mě též pomohl čas a víra v lepší zítřky, že mě zkrátka čeká něco lepšího a vše se děje v můj prospěch, i když to ze začátku působilo jako úplný opak – Slunce svítí, i když ho nevidíme. Nakonec vím, že to pro mě byla nejzásadnější lekce, jak se začít spoléhat sama na sebe, vrátit si svou sílu a nenechat nikoho mě jakkoliv ovládat (fyzicky/emočně). Stačí situaci jen přijmout a nehodnotit. Posunulo mě to a jsem psychicky silnější než kdy dřív. Samota dokáže být úžasně léčivá, když já tak začneš vnímat. Dovol si prožít emoce a nespěchej na sebe. Všechno má svůj čas. Postupnými krůčky, ať po boku přátel nebo rodiny dojdeš k vnitřnímu klidu, snaž se každý den vnímat maličkosti, které ti dělají radost, postupně těch věcí bude přibývat až nakonec zjistíš, že jsi zase šťastná.

❦

Můj první rozchod s první láskou byl také bolestivý. I když jsem se rozešli v dobrém. Trvalo mi přes rok, než jsem se z toho dostala. Takže moje rada je… čas je opravdu nejlepší lék. Samozřejmně jsem dělala různé rituály na téma rozchod. Tenkrát jsem si napsala 4 stránkový dopis pro bývalého přítele a tako rituál jsem ho s láskou spálila. Napsala jsem do něj všechno zlé i hezké. Tenkrát mi to hodně pomohlo, ale čas je čas. Po roce a půl jsme byli s první láskou dokonce nejlepší přátele a přátelství trvalo 3 roky. Pak jsem si našla lásku a tak nějak samo se i přátelství rozplynulo.

❦

Jsem teď asi 3 měsíce po rozchodu s prvním přítelem a pokud mám říct, co pomáhá nejvíc, je to v první řadě čas (kompletně vyléčená ještě určitě nejsem, ale vím, že to bude lepší a lepší) a pak taky uvědomění si, že mi toho vztah mnoho dal a ve své podstatě nic trvale nevzal. Sílit se musí postupně. Určitě vím, že ve správný čas mi do života přijde ten správný člověk, teď je nejvhodnější chvíle na to, abych pracovala sama na sobě.

❦

Já jsem se taky rozcházela s láskou. Při takových rozchodech je podle mě extrémně důležité si naplno přiznat co všechno pro tebe ten člověk znamenal a o co všechno si přišla, a prožít si to a procítit. Když se ten rozchod proběhne v klidu, tak tam není žádný citový výkyv nebo změna… Mě osobně trvalo 2 měsíce si vůbec přiznat, že něco skončilo.

❦

Přijmout to, jak to je. Nastavit si a vizualizovat v hlavě, jak by měl vypadat můj vysněný muž a věřit, že přijde. On přijde! A hlavně se zaměstnat tím, co má daná osoba ráda (sport, malování, focení atd.)

❦

Mně pomohlo se začít starat o sebe. Začít víc sportovat – vyplavovat hormony štěstí. Začít takovou tu klasickou sebelásku, i když to slovo nemám ráda. Když se začne člověk opírat sám o sebe a ne o ostatní, tak ta bolest srdce se změní na lásku a spolu s časem dokáží vyléčit to zlomené srdce.

❦

Zaměřte se na sebe, popřemýšlejte co dobrého jste ve vztahu zažila a poděkujte za to. Vzpomeňte i na to méně dobré a poděkujte opět. Vše člověka učí. Uvědomte si svou cenu a že je venku někdo, kdo vás bude milovat, kde nepůjde jen o sex ale i o duševní pouto. Nejdřív se musíte snažit najít cestu sama k sobě, být nezávislě, ocenit se, ale taky si vynadat, když je to potřeba. Bude vám dobře, uvidíte co vše je kolem vás a na přítele budete vzpomínat s úsměvem, co všechno vás ten vztah naučil. Je perfektní najít si nový koníček, třeba nějakou rozvojovou četbu, malbu, pohyb nebo se více scházet s přáteli.

❦

Takový rozchod jsem zažila a nemyslím si, že lze najít rychlé řešení. Chce to čas a trpělivost. Dát si prostor, pořádně se vyplakat a pochopit proč to nefungovalo.Pokud je to první sexuální partner, je to mnohem hlubší. Zabralo mi to alespoň tři roky. Pochopení, že jste byli spolu darem, ale je potřeba jít dál mi nepřišla ze dne na den. Je to dlouhý prosec. A urychlení nemusí znamenat opravdové ukončení. Kamarádka se takhle nevědomky uzavřela a následující partneři byli jen reakcí na toho prvního… Pozitivní je, že když si dopřeješ čas, prostor, trpělivost a lásku, pak určitě potkáš toho pravého.

❦

Já  jsem si svůj první rozchod protrpěla šíleně. Byla jsem zamilovaná 3 a půl roku. Vztah byl toxický a hodně nezdravý ale to mi bohužel došlo až dlouhou dobu po rozchodu. Strašně mě to bolelo. Nedokázala jsem si představit život sama. Cítila jsem opravdu fyzickou bolest a nedokážu ani dneska popsat jak strašně mě to vzalo. Každý ti řekne jen dej tomu čas a bohužel i dneska si myslím, že na to jiná léčba není. Co ovšem pomohlo v hlavě, bylo odstěhovat se. Nechala jsem všechno v Česku jak to bylo a s jedním malým kufrem odletěla do zahraničí. Člověk asi musí změnit prostředí aby necítil tu bolest ve vzduchu. Myslela jsem, že se alespoň naučím jazyk. Zabralo to. Samozřejmě, že bolest zůstala, ale mozek měl na starosti i jiné věci. Jazykovou bariéru, zařizování bydlení a práce, nové prostředí a lidi, taky problémy které se vám v zahraničí nevyhnou. Tenhle příběh je neskutečně dlouhý, sama tomu říkám léčba šokem a jednou o tom napíšu knihu. Byla jsem sama, ale to to nejlepší co se mohlo stát. Naučila jsem se spolehnout sama na sebe. Každý malý krok jsem slavila jak narozeniny a získala jsem zpátky sebedůvěru. Neplánovaně jsem se v zahraničí pár let zdržela a začala tam studovat, dělat co mě opravdu baví a změnila jsem do morku kostí, aniž bych to nějak plánovala. Postoj k životu, ke mě samotné, začala jsem milovat sama sebe. Dokážu všechno co si vymyslím. Tohle sebevědomí mi rozchod vzal. Jestli jsem ho vůbec někdy měla. Jestli můžu ze zkušenosti dát radu, tak udělej nějakou obří změnu. Pracuj na něčem co tě baví a na sobě. Protože ty, si srdce nezlomíš. Ty si srdce můžeš pohladit a říct, že jsi nejlepší. Protože jsi!

❦

Vím, že to bude asi na prd rada, ale nejde to urychlit. Já si to vždy musel prožít a protrpět, proplakala jsem dny a noci. Nejhorší rozchod mě vypnul na několik dní… Brečela jsem tak, až jsem z toho kolikrát běžela zvracet…čas to zahojí… zbav se všeho, co ti ho konkrétně připomíná, zkus se zaměřit na nějaké své věci… Cvič, tancuj, kresli, zpívej a buď s lidmi” Je fajn se zavřít doma a prožít si tu bolest, nicméně je fajn nedělat to formou sebetrýznění… Bude to dobré, předali jste si, co jste si předat měli a je třeba pokračovat dál…

❦

Slzy… veľa sĺz… more sĺz… čokoládová zmrzlina a väčšina voľného času strávená s najbližšími kamarátmi a rodinou. Veľmi veľa rozprávania a eště viac dobrého vína. A zrazu z ničoho nič sa jedno krásne ráno zobudíš a zistíš, že všetka tá bolesť je preč.

❦

Mě osobně po rozchodu pomáhalo ze začátku hodně plakat a dostat ze sebe ty emoce. Přijde mi, že každý rozchod má různé fáze, takže když jsem přišla z fáze smutku do fáze naštvanosti, tak mi hodně pomáhá sport. Když jsem naštvaná a smutná a jdu si zasportovat a už nemůžu, tak to hecnu a řeknu si, že když zvládnu tohle tak zvládnu i nějaký rozchod. Dodává mi to obrovskou sílu. A samozřejmě skvělí lidé okolo, převážně ženy se kterýma se dělím o své zkušenosti. Postupně se snažím děkovat za celou situaci a těším se z toho kolik volného času mám sama pro sebe.

❦

Podle mě naprostá hloupost předstírat, že ten člověk neexistuje. Vždyť jste ho milovali a byli s ním denně. To je podle mě krok zpět. Pokud chcete udělat krok vpřed je důležité si uvědomit jak to bylo. Že osud to tak prostě nechtěl a vy teď nikoho právě proto, že někoho časem musíte poznat… Někoho kdo vám ten život zase změní. Uvědomovat si, že jste ten vztah prožili, ale smířit se s tím, že to byla součást života, nesmírně důležitá, užitečná ale teď je je čas nastartovat jinou etapu. A to podle mě souvisí hlavně s časem… Takže prostě myslet na to a časem si to dokážeme už i připustit. Tohle je ale jenom můj názor, takže určitě spousta lidí to vnímá jinak. Ale třeba to někomu může.

❦

Souhlasím se vším, co tu už zaznělo. Chce to čas, neléčit to novým vztahem, zaměřit se na sebe… Ale myslím, že to nejtěžší je, si přiznat, že ten vztah bude s námi pořád, nezbavíme se ho a rozhodně ať se toho ani slečna nechce zbavit. Žádný “zapomeň na něj” neexistuje. Slečno, bez to jako nádhernou zkušenost, zaměř se na to co ti ten vztah dal, ne co ti sebral. Přijmi to a nauč se s tím žít a buď vděčná, že se to stalo. A s touhle láskou v sobě běž dál. Sama k sobě nebo k někomu jinému.

❦

Po rozchodu s první láskou jsem rok jen brečela, dělala různý blbosti a vlastně na něj pořádně zapomněla až když jsem potkala svého teď už manžela. To bylo po 5 letech… Takže to trvalo vážně dlouho. Zpětně to vidím tak, že jsem si měla najít odbornou pomoc. A největší bych za mě bylo to, že jsem se tehdy nepřestali vídat, vidět ho s jinýma holkama bylo peklo. Tehdy jsem byla ten rok jak paralyzovaná, ve dne v noci na něj myslela, nemohla jsem volně dýchat a celé to trvalo vážně dlouho. Takže moje rada je, že když to do pár měsíců nepřebolí, tak bych si našla odbornou pomoc, než se v tom plácat tak dlouho.

❦

Musím říct, že už snad skoro nejde více přispět… Mně po prvním vážném vztahu (3 roky) pomohlo soustředit se na sebe, začala jsem chodit na kurzy malování, zařizovala si svůj vysněný byt a zároveň se potřebovala od bývalého odprostit. Přestala jsem ho sledovat na IG (hlavně teda po tom, co asi po 3 měsících po rozchodu přidal fotku jeho nové přítelkyně s jeho mladší ségrou- kterou jsem měla moc ráda a uvědomila si, že už jí dost možná nikdy neuvidím) no a hlavně to chtělo čas.. 7 měsíců jsem s nikým nic neměla.. ani na to nebyl díky bytu čas.. No a pak jednoho dne, na mě zamrkal jeden sympaťák, slovo dalo slovo a skončili jsme spolu v posteli a až pak se začali poznávat i uvnitř. Každý měl nějaký šrám tak jsem si řekli, že si je zahojíme spolu a bylo to super. Já pochopila, že bývalí opravdu nebyl to nejlepší pro mě a jak muž dokáže být pozorný a citlivý. Teď jsme s bývalím kamarádi a já se s ním vždy ráda vidím, jen už to mám v hlavě úplně srovnané a jsem v pohodě i s jeho novou přítelkyní.

❦

Hlavně nehledat záplatu v jiném vztahu… Pokud někdo potřebuje vypnout fyzicky v nějakých jednorázovkách a dokáže oddělit sex a lásku, tak proč ne (já to třeba nedokážu). Ale pokud člověk hledá záplatu v novém vztahu, vybere si v zoufalství někoho, koho by si v normální situaci snad ani nevšiml. Ale v tu chvíli mu to přijde jako super nápad. Viděla jsem teď pohled z druhé strany u mého partnera.. On sice předchozí vztah/manželství vyřešené měl, ale jeho ex manželka zdaleka ne, i když to byli už dva roky a sama měla nového partnera. A bohužel to způsobovalo ze začátku hodně problémů nám všem 3. Já jsem se na ní ani nedokázala zlobit , ale naopak mi jí bylo opravdu líto. Takže prosím nechoďte do nových plnohodnotných vztahů předtím, než vyřešíte ten minulý! Ale abych i poradila, tak určitě se soustředit na sebe i za cenu toho, že by byl chvíli člověk sobecký. Zkusit se realizovat v čemkoliv, co člověka naplňuje nebo dřív naplňovalo… Věnovat se hudbě, malování, sportu vaření… Cokoliv co člověka zaměstná. A samozřejmě svěřit se nejbližším a přijmout nabízenou pomoc. Vždycky vám nejbližší pomoc nabídnou, ale je opravdu potřeba ji přijmout a nemyslet si, že je obtěžujete. Jsou tu pro vás, jako vy budete pro ně, až budou potřebovat oni.

Děkuji ještě jednou všem ženám, které se zapojily do tohoto tématu Poradny.

Gratuluji všem ženám, které jsou po rozchodu a mají tu nejlepší pozici na to, najít cestu k sobě!

S láskou,

Michaella Ellayia Rhéa

♡